rakousko

Chorvatsko dvakrát jinak – moře zážitků s kojencem i batoletem

Dovolená u moře s miminkem: Naše zkušenosti z Chorvatska Spousta rodičů mi říká, že si na dovolenou u moře počkají, až bude dítěti pět let, než z toho bude "něco mít". Tato definice ve mně vždy vyvolává otázky - kdo víc žije přítomným okamžikem a nasává jej jako houba než malé miminko? My jsme s naším pokladem Theodorem prožili několik zahraničních dovolených. O našem pobytu v Chorvatsku s kojencem i batoletem se chci podělit o praktické zkušenosti, které vám možná pomohou při rozhodování. Cesta autem: Co vás čeká S tříměsíčním kojencem Cesta trvala 10-12 hodin a byla paradoxně pohodovější. Theodor byl většinou spokojený, ale kvůli častějšímu přebalování jsme museli dělat přestávky každé 2 hodiny. Tip: Plánujte cestu podle potřeb kojence, ne podle kilometrů. Lepší je vyrazit v klidu než se hnát. S čtrnáctiměsíčním batoletem Zastávek bylo méně, ale museli jsme řešit příkrmy a najít místo, kde se mohl "poradovat" a dopřát si potřebný pohyb. Spal ve dvou dlouhých ...

sicílie (10)

Bezohledný sobec vs. normální rodič – kdo má právo cestovat?

Před pár týdny mi jeden pán na Facebooku napsal, že jsem sobec. Proč? Protože létám a vůbec cestuji s miminkem. Prý neberu ohledy na ostatní pasažéry a měla bych si sedět doma, dokud dítě nevyroste. Jeho komentář sklidil desítky "lajků." Zajímavé. Takže co mě vlastně čeká? Pět let domácího vězení, dokud nebude moje dítě “společensky přijatelné”? Mám se omlouvat za to, že jsem máma? Nebo za to, že chci žít normální život, který zahrnuje i cestování, návštěvy rodiny nebo dovolenou? Ano, miminko pláče. Je to jeho jediný jazyk. Pláče doma, v obchodě, u doktora… a někdy i v letadle. Ne proto, že by chtělo někoho obtěžovat. Ale proto, že je prostě malé dítě. Příroda to tak zařídila. A víte, co je paradoxní? Ti nejhlasitější kritici byli kdysi taky malými dětmi. Taky plakali, dupali, vztekali se. A jejich rodiče je přesto brali ven, mezi lidi. Jen si to dnes už nepamatují. Rodiče s malými dětmi nejsou nepřátelé, kteří kazí klid světa. Jsme normální lidé, kteří chtějí žít. Navštívit babičku, z ...

sicílie (8)

Blízko maminčině prsu: Můj první příměstský tábor s Theodorem

Příběh o tom, jak jsem lektorkou i mámou zároveň a plním si své sny s ním po boku. Když se sen stane skutečností Celé to začalo jednoduchou prosbou. Maminka, která sleduje moji profesní i životní cestu, se na mě obrátila s dotazem: "Aneto, nemohla byste uspořádat zase nějaký příměstský tábor?" A já jsem si řekla: "Proč ne?" Tak vznikl malý, ale o to osobnější tábor zaměřený na sebevědomí dětí. Zúčastnilo se 7 dětí + můj Theodor, který se stal nejmenším účastníkem celého programu. Proč zrovna sebevědomí a vztahy? Výběr tématu pro mě nebyl náhodný. V dnešní době nejvíc vnímám, že se u dětí řeší právě sebevědomí, navazování vztahů a hledání sebehodnoty. Emoce a jejich zpracování jsou témata, která rezonují napříč všemi věkovými kategoriemi. Děti potřebují prostor, kde mohou objevovat své silné stránky a učit se spolupráci. Největší obava, kterou jsem před začátkem měla? Jak to bude s Theodorem fungovat a jak to vezme, že maminka učí jiné děti. Myslela jsem také na jeho ...

Theodor, mateřství, máma

Rodičovská pro mě není pauza – jen jiná fáze růstu

Píšu to, protože každá máma má právo tvořit si rodičák podle sebe. Někdo zpomalí. Někdo vzlétne. Někdo uvaří domácí vývar. Někdo sepíše knihu. Někdo obojí. Ať už ten tvůj vypadá jakkoliv, důležité je jediné: Aby byl skutečně tvůj. Představovala jsem si to jinak. Rodičovskou dovolenou.V hlavě jsem měla obrázek zpomalených dnů, mazlení se s miminkem, pohodičku u kafíček, procházek s kočárkem, ponožky do půli chodidel a klidnou atmosféru. Místo toho přišel šok. Tělo bylo rozložené, moje já někam zmizelo a moje hlava toužila aspoň na chvíli opustit tu nekonečnou bublinu mateřství v podobě kojení, přebalování, bezvládného ležení na gauči a zoufalého pláče, který způsobovaly prdíky našeho syna. A tak jsem si řekla: "Potřebuji se realizovat v tom, co mě baví. Přijít na jiné myšlenky, elegantně se obléknout a být tou sebevědomou a ambiciózní učitelkou, kterou jsem byla před porodem. Co kdybych šla učit? Jen trochu. Jen někde. Jen občas." A najednou se z mého snu stala realita. Tři školy. M ...

cestování, letadlo

Poprvé v oblacích: Proč mi cesta s miminkem na Sicílii navždy změnila život?

Tato cesta mě změnila více, než jsem čekala. Stala jsem se samostatnější, odhodlanější a sebevědomější. Dodala jsem si neskutečnou dávku odvahy, kterou bych možná sbírala celý život. Především jsem zjistila, že se můžu spolehnout sama na sebe. Naučila jsem se, že největším nepřítelem často není vnější svět, ale naše vlastní pochybnosti a strach. A především jsem pochopila, že i s miminkem můžu být svobodná žena, která se vydává vstříc novým dobrodružstvím! Příprava na velké dobrodružství Když mi kamarádka nabídla, abych za ní přiletěla s rodinou na Sicílii, neváhala jsem. Jen v tom byl jeden zásadní háček – partner s námi z pracovních důvodů nemohl letět. V mém nitru se mísily pocity radosti, strachu a frustrace. Až do chvíle, kdy jsem se rozhodla: poletím s devítiměsíčním Theodorem sama! První výzvou bylo balení. Jedna máma, jedno miminko a jeden batoh na celý týden. Plus nosítko a kompaktní kočárek vhodný na palubu letadla. Přímý let z Prahy nebyl možný, a tak nás čekal ...

cestování rodina

Cestování s miminkem: Naše začátky a zkušenosti

Článek publikovaný dne 2. září 2024 na webu anetastepankova.cz. Záleží jen na vašem přístupu... Ať si myslíte, že cestování s miminkem je nemožná výzva, kterou nezvládnete, nebo v něm naopak vidíte příležitost a jste odhodlaní překonat všechny překážky - v obou případech máte pravdu. Váš mindset totiž určuje, jaká bude vaše zkušenost. Pokud očekáváte problémy, najdete je. Když však hledáte řešení a možnosti, objevíte způsoby, jak si cestu s nejmenšími užít. Cestování s miminkem rozhodně vyžaduje více plánování a trpělivosti, ale přináší i nové perspektivy a zážitky, které by vám jinak zůstaly skryty. My dva a Theodor Spolu s partnerem jsme srdcem i duší velcí cestovatelé, a proto jsme se s narozením syna rozhodli v této vášni pokračovat.  Oba máme zkušenosti s výlety po krásách České republiky, ale také v zahraničí. V prvotních myšlenkách jsme si mysleli, že cestování s prckem bude možné až déle – kolem druhého roku života. Jelikož jsme cestovatelé tělem i duší, uvědomili jsme si ...

kariéra

Ze školky až na vysokou: Jak jsem s miminkem v náručí přepsala svou kariéru

Mateřství nás nemění jen fyzicky, ale i vnitřně – často přehodnocujeme své priority, hodnoty i způsob, jak chceme pracovat a žít. Některé z nás touží být s dětmi co nejvíce, a přitom zůstávat aktivní, tvořit, předávat, rozvíjet se. Tohle rozhodnutí by nemělo být vnímáno jako nezodpovědné nebo sobecké. Naopak – je to odvážné.Máme právo hledat rovnováhu mezi péčí o děti a naplňující prací. Máme právo být spokojené a šťastné. Výchozí situace a motivace Již během mateřské jsem věděla, že bych chtěla po šestinedělí začít pracovat a pozvolna se vrátit zpátky k tomu, co mě baví a naplňuje. Před porodem jsem pracovala na pozici české učitelky v mezinárodní a velice prestižní školce v Praze. Bylo mi jasné, že tento druh práce půjde s miminkem jen stěží, a tak jsem se rozhodla změnit svůj směr. Od malých dětí jsem jej odklonila ke studentům středních a vyšších odborných pedagogických škol.  První kroky ke změně Abych mohla působit na akademické půdě, musela jsem si nejprve d ...

oblečení

Nemyslela jsem si, že po porodu prodám půlku svého šatníku!

Co mě přimělo k tak radikálnímu kroku? Byla to souhra dvou okolností, které se týkaly mé nové životní fáze mámy a finanční stránky na rodičovské dovolené. Vydělala jsem si na dovolenou s miminkem a ještě obměnila celý šatník. A to jen díky tomu, že jsem se rozhodla rozloučit s věcmi, které už mi nesloužily. Proměna těla a vnímání sebe sama Krátce po porodu jsem se začala ve svém tehdejším oblečení cítit nepohodlně. Jako kdyby to nebyl můj styl. Padnoucí saka a přiléhavé topy velikosti XS se zdály nevyhovující hned z několika důvodů: jiné poporodní proporce, kojení a nová role mámy. S těmito pocity jsem mentálně i fyzicky bojovala celých 11 měsíců.  Motivace k prodeji Ale zpátky na začátek. Když bylo našemu Theodorovi 5 měsíců (říjen 2024), kamarádka mi nabídla skvělou příležitost. Přiletět za ní a její rodinou v březnu 2025 na Sicílii. A tady nastal finanční problém. Asi všechny víme, jaká je výše rodičovského příspěvku, a že na nevšední radosti z něj už moc nezbývá.&nbs ...

rok života

Plenky, přednášky a cestování: Rok 2024 učitelky na mateřské

Milí čtenáři mého blogu, rok 2024 se přiblížil svému konci a já pro vás na zbrusu novém webu "Máma na cestě" sepisuji tento článek. jednou za čas je potřeba se zastavit a ohlédnout za tím, co mi přinesl. Byl to bezpochyby nejintenzivnější a nejpřelomovější rok mého života – rok, kdy jsem se stala maminkou, ale také rok plný profesních úspěchů a osobních milníků. Leden: Tlukot srdcí: v břiše i v rigorózní práci První měsíc roku přinesl dva nezapomenutelné okamžiky. Ten první patřil našemu miminku, když jsem poprvé pocítila jeho něžné kopnutí v těhotenském bříšku. Druhým milníkem bylo odevzdání mé rigorózní práce, na které jsem pracovala dlouhé měsíce. Kombinace akademické práce a rostoucího bříška byla občas náročná, ale naučila mě nově strukturovat svůj čas a priority. Únor: Vratislav pro dva a půl & 3D setkání s Theodorem Před příchodem miminka jsme se s mužem vydali na romantický výlet do polské Vratislavi. Města, ve kterém jsem strávila kousek svého života jako stud ...

porod, Theodor, dula, miminko

Zrození Theodora očima naší duly Lindy

Článek publikovaný dne 24. června 2024 na webu anetastepankova.cz. Za rozhodnutím mít vlastní dulu jsem si stála od samého začátku svého těhotenství. Lindu jsem objevila zdánlivou náhodou, nebo možná ne? Na náhody nevěřím a její přítomnost v mém životě vnímám jako dar z nebes. Jednoduše řečeno – tuhle ženu Lindu Harvancovou Soumarovou mi seslal vesmír. Pojďte se ponořit do mého porodního příběhu, který pro mě tahle úžasná žena sepsala bezprostředně po narození našeho syna. Jak to všechno začalo… Začíná to tuším někdy v lednu vlastně, na první schůzce na Chodově, kdy mi přijela vysmátá holka s klukem, který měl tak trošku oči na vrch hlavy, ale nic nedal znát. 🙂 Pro mě to byla jedna z prvních 5-7 informačních schůzek, takže bych řekla, že jsem na ně jezdila, ještě trochu nervozní, nicméně s odhodláním předat vše, co bych ráda. Info schůzka za mě hezky plynula, cítila jsem lehkou nervozitu od partnera (možná pramenící z toho, že si neuměl vůbec představit, co tam jako budeme u t ...