Poprvé v oblacích: Proč mi cesta s miminkem na Sicílii navždy změnila život?

Tato cesta mě změnila více, než jsem čekala. Stala jsem se samostatnější, odhodlanější a sebevědomější. Dodala jsem si neskutečnou dávku odvahy, kterou bych možná sbírala celý život. Především jsem zjistila, že se můžu spolehnout sama na sebe. Naučila jsem se, že největším nepřítelem často není vnější svět, ale naše vlastní pochybnosti a strach. A především jsem pochopila, že i s miminkem můžu být svobodná žena, která se vydává vstříc novým dobrodružstvím!

Příprava na velké dobrodružství

Když mi kamarádka nabídla, abych za ní přiletěla s rodinou na Sicílii, neváhala jsem. Jen v tom byl jeden zásadní háček – partner s námi z pracovních důvodů nemohl letět. V mém nitru se mísily pocity radosti, strachu a frustrace. Až do chvíle, kdy jsem se rozhodla: poletím s devítiměsíčním Theodorem sama!

První výzvou bylo balení. Jedna máma, jedno miminko a jeden batoh na celý týden. Plus nosítko a kompaktní kočárek vhodný na palubu letadla. Přímý let z Prahy nebyl možný, a tak nás čekal 4 hodinový přestup v Curychu.

Jako nezkušená maminka cestovatelka jsem na YouTube zhlédla desítky videí od zkušenějších žen, které vnímají lety s dětmi jako „běžnou cestu autobusem“. Do příručního zavazadla putovalo jen to nejnutnější: nosítko, lékárnička, neokoukané hračky do letadla, plenky, vlhčené ubrousky, příkrmy v kapsičkách a lehká deka.

Logistika byla výzvou sama o sobě: 8 kg na zádech (batoh), 7 kg na břiše (Theodor v nosítku) a 8 kg v ruce (taška se složeným kočárkem). Jako klíčový pomocník se osvědčila malá brašna přes rameno na doklady a vak na šňůrkách s Theodovými nezbytnostmi do letadla.

První křest ohněm – let do Curychu

Svou cestu jsem zahájila u informačního pultu na letišti Václava Havla. Bohužel zde seděl pán, kterého moje obavy vůbec nezajímaly. S ledovým klidem mě poslal k přepážce na odbavení se slovy, že „přebalovací pulty by na letišti někde měly být“.

První vážný problém nastal u odbavení, kde mi obsluha tvrdila, že kočárek nemohu vzít na palubu, přestože splňoval všechny požadavky. Byla jsem neoblomná a svůj nárok jsem si uhájila. V letadle mě čekalo další překvapení – „milá“ letuška mi odmítla pomoci s uložením kočárku, takže jsem si ho s Theodorem v nosítku a batohem na zádech musela nad hlavu vysoukat sama.

Přednostní nastupování rodin s dětmi bylo sice příjemné, ale následné třicetiminutové čekání na vzlet bylo pro Theodora nekonečné. Rozplakal se do takové křeče, že i mně se hrnuly slzy do očí. Navíc jsem zapomněla do příručního zavazadla dát dudlík, který byl v té době jeho neodmyslitelnou součástí! Jakmile jsme vzlétli, přicucnul se k prsu a celý let do Curychu klidně prospal.

Oáza klidu v Curychu

Během čtyřhodinového čekání v Curychu mě mile překvapil tamní Family services pro rodiny s dětmi. Zatímco Theodor objevoval hračky v útulné herničce, já jsem se občerstvila (byť za astronomických 490 Kč za kávu a housku). Let z Curychu do Palerma trval celé dvě hodiny, ale už jsem jej zvládla s větší jistotou.

Přebalování v Curychu bylo bezproblémové díky skvěle vybavené herničce. To se bohužel o letišti v Palermu říci nedalo. Během cesty jsem se naučila první důležité pravidlo: nepočítat s pomocí ostatních. Budete-li spoléhat jen na sebe, nebudete zklamaní – a jakákoliv pomoc vás jen mile překvapí.

Kulturní šok a jazyková bariéra v Palermu

Naivně jsem si myslela, že s angličtinou si vystačím všude. Omyl! Zážitek z Palerma, kde jsem nemohla najít východ a nikdo nerozuměl ani slovu „exit“, nikdy nezapomenu.

Italové jsou velmi pro-rodinně orientovaní, což mělo i stinné stránky. Když jsem na toaletě musela nechat brečícího Theodora na chvíli přede dveřmi, paní z pasové kontroly se zdála velice nedůvěřivá k tomu, že jsem ho nikde neukradla.

Co mi cesta dala a co bych udělala jinak

Tato cesta mě změnila více, než jsem čekala. Stala jsem se samostatnější, odhodlanější a sebevědomější. Dodala jsem si neskutečnou dávku odvahy, kterou bych možná sbírala celý život. Především jsem zjistila, že se můžu spolehnout sama na sebe.

Co bych udělala jinak? Hodila bych se víc do klidu a více si věřila. Naučila bych se pár základních frází v italštině. Lépe bych si naplánovala svačinu pro sebe a více promyslela návštěvy toalet.

Moje doporučení pro ostatní maminky:

• Projděte si zkušenosti ostatních – zhlédněte videa, poslechněte podcasty, potkejte se s někým zkušeným.
• Mějte s sebou nabíječku i nabitou powerbanku.
• Mějte v záloze partnera na telefonu, který vás uklidní, když to budete potřebovat.
• Pro první let vyberte spíš přímou cestu z bodu A do bodu B.
• Ideální je, když vás před odletem někdo z blízkých provede letištěm a vysvětlí co a jak.

Nové obzory a budoucí plány

Každá zkušenost otevírá nové dveře a možnosti. Již nyní plánuji prázdninový let s miminkem do slunného Turecka.

Chcete být silnější než kdy předtím? Postavte se svému strachu a překonejte vlastní limity. Opravdu se nebojte cestovat – najděte si podobně smýšlející a odhodlané maminky nebo skupinu Active mom & kids a vyrazte vstříc dobrodružství!

Vaše Aneta